Vždy jsem snila o bulíkovi jako o velkém bílém psu, ale vyšlo to nakonec trošku jinak. První fenku, Smokie, jsem si koupila v roce 1998 a vůbec nebyla bílá, ale černá s žíháním se znaky a rozhodně nebyla nijaký obr, byla hubená. Ani jsem nepomýšlela na to, že bych někdy odchovávala štěňátka. Až mě kamarádka chovatelka přesvědčila, ať si zaregistruju chovatelskou stanici a tak se taky stalo. Jenže Smokie měla nejdříve špatné zuby, měla špičáky píchlé do patra a jak se později ukázalo, měla i nemocné srdíčko. Proto tedy nikdy nezmohutněla. Ani na to neměla dost času, přesně ve dvou a čtvrt letech umřela.
Ani ne po dvou měsících následovala druhá fenečka, Zera, a ta taky nebyla bílá, byla žíhaná se znaky a ještě větší mrně, než ta první. Holt moc nenarostla. Byla sice uchovněná, ale ani u ní se mi nepodařilo odchovat štěníska. Nyní je vykastrovaná (po hárání trpívala na falešné březosti) a užívá si už skoro důchodového věku.
A konečně se mi splnil můj sen, koupili jsme bílou fenku, jmenuje se Shadow, sice není čistě bílá, jak jsem vždycky chtěla, ale má monokl na levém oku, ale i tak je krásná. Je to zatím hubený výrostek, snad někdy zmohutní :-).
Naše smečka tedy čítá dvě fenky. Co to jde, snažíme se navštěvovat coursingy, Zeruška běhá jen tréninky (a možná už ji ani na trénink nepustí, protože už jí bylo 8 let), se Shadý se chystáme vyběhat licenci a účastnit se závodů.
Se Zeruškou jsme obnovili návštěvy výstav, stala se již veterán šampionem ČR a Shadý absolvovala zatím jednu výstavu a svod, kde byla uchovněna. Vzhledem k tomu, že je spíše útlejší, než by se na bulíka slušelo, další výstavy pravděpodobně odložíme na později :-).